Za stálý rozvoj a nikdy jinak

Růst a krizi pozná každý, když probíhá. Samé dobré zprávy pro komunisty. Snažit se udělat tenhle svět každý den trochu lepší.

Kola ekonomiky se zadrhávají. Ministerstvo financí v nové prognóze zhoršilo odhad růstu ekonomiky v letošním roce na 3,0 procenta a příští rok na 2,9 procenta. To je během dvou měsíců od posledního odhadu odhad snížený o 0,2 procenta. Jiné odhady jsou jiné a pořád jen odhady.

Růst a krizi pozná každý, když probíhá. Předpovědět je nedokáže nikdo přesněji než počasí. Pověstné mávnutí křídel motýla může rozpoutat řetězem navazujících událostí uragán, ale nemusí. Výroba jednoho rohlíku navíc může nastartovat ekonomiku nebo spustit krizi, ale nemusí. Meteorologové mají na rozdíl od ekonomů k dispozici exaktní metody a moderní přístroje a dokáží den předem určit počasí v dané lokalitě s přesností 96%. Ekonomové mají teorie starší a novější, statistiky a grafy vývoje, ale cenu cukru zítra v obchodě za rohem nedokáží ani naznačit.

Odhadem tři čtvrtiny ordinací na poliklinice jsou zavřené. Polovina kanceláří městského úřadu je zamčená. Některé obchody už letos neotevřou. Na silnicích je minimální provoz, cukrárny zejí prázdnotou a prodejci kaprů nadobro skončili. Krize jako vyšitá. Samé dobré zprávy pro komunisty, kteří už za první republiky razili heslo „Čím hůře, tím lépe.“ Přitom se teď mají nejlépe za celou dobu fungování komunistické ideologie. Dříve vládli, ale teprve nyní mohou vlastnit firmy, továrny a pole. Zbavili se frustrujícího vědomí, že rozhodují o všem včetně práv a životu lidí a jsou jim vlastně rovni v tom, co mohou fyzicky mít. Nebyl to náhodou rozhodující důvod, proč mohlo dojít a došlo k jejich pádu? Nebyl to ve skutečnosti do určité míry řízený přechod?

Pro ostatní poctivé lidi je to také dobrá zpráva, protože je po vánocích a útlum je běžný. Do konce roku potáhnou tržby prodeje alkoholu, petard a vlašského salátu. Další dobrá zvěst je, že parlament a senát nezasedá a nemohou tedy zrovna teď zasahovat do běhu věcí. Pouze si plánují zahraniční cesty, aby v Peru nebo v Severní Koreji „získávali zkušenosti“, jako by zrovna odtud byly přenositelné k nám. Nemohli by tam zůstat natrvalo a předávat svoje zkušenosti tam?

Můžeme se jen těšit na krásné zítřky, ačkoli někteří starší občané tvrdí, že lépe už bylo. Lze to do určité míry přičíst jejich ztrátě paměti nebo nostalgii po mládí. V horším případě tesknotě po vládě jediné strany. Připomíná to teorii trvale udržitelného rozvoje, kterou právě makroekonomové skloňují ve všech pádech. Rozumně a logicky uvažujícímu člověku je jasné, že by mohla v praxi fungovat pouze tehdy, pokud by Země byla nafukovací a přírodní zdroje nevyčerpatelné. Politicky motivované přání zůstane stále jen zbožným přáním. A v tom je právě Achilova pata ekonomie. Meteorologové opustili metodu pranostik už dávno, kdežto ekonomové pracují stále podobným způsobem.

Nám nevzdělancům nezbývá než se spolehnout na to, že se těch komunistických zítřků nedočkáme, nevšímat si jiných prognóz než o počasí a snažit se udělat tenhle svět každý den trochu lepší. Způsob si dokáže každý, kdo chce, najde sám. A to je ta nejlepší zpráva o rozvoji.